Pobyt v přírodě
Zálesácky zaměřená jsou i některé ze zábavných odpoledních akcí pro děti, které se konají v nejbližším okolí sokolovny (Pololetní hrátky se sněhuláky, Velikonoční hledání pokladu, Vítání prázdnin a další), kterých se mohou zúčastnit i děti, které do Sokola nechodí.
Pro činnost v přírodě máme slušné tábornické, vodácké a horolezecké vybavení. Bohužel, zatím nemáme vlastní tábořiště. Nevýhodou je, že za pronájem tábořišť musíme platit, výhodou, že poznáme různá místa naší vlasti.
Letní tábory
Jsou vyvrcholením celoroční činnosti v oddílech žactva a dorostu.
Poprvé jsme tábor uspořádali v roce 1993, jako příměstský. Byl to spíše týden vycházek a výletů, děti jsme na noc vraceli rodičům.
V roce 1994, po návratu z XII. Všesokolského sletu jsme už vyjeli na opravdový tábor. Všichni jsme byli poprvé - cvičitelé i děti, všechno jsme se učili a proto jsme ho později nazvali jako „Tábor zelenáčů“. I tehdejší prvňáci jsou dnes již dospělí a několik z nich jezdí s námi jako vedoucí.
Od tohoto památného roku pořádáme tábory každoročně, v některých letech jsme si přidali ještě i tábor putovní nebo vodácký. Navštívili jsme spoustu míst naší vlasti a pořídili spousty fotografií a hlavně hezkých vzpomínek.
Činnost na táboře je v podstatě každý rok obdobná. Cílem je naučit se žít v přírodě bez vymožeností moderní civilizace a umět se o sebe postarat. To znamená vědět, jak zacházet s pilou a sekyrou, s mapou a s buzolou, jak rozdělat oheň a uvařit jídlo (v táborové kuchyni na kamnech i v kotlíku nad ohněm), jak správně postavit stan nebo přístřešek, nebát se přespat v noci v lese, poradit si s ošetřením raněného, znát rostliny, uzly a spoustu dalších potřebných zálesáckých dovedností. Člověk nikdy neví, co se mu kdy může hodit.
Přesto je každý tábor jiný. Někdy si bereme kola nebo lodě, horolezecké vybavení, luky, vzduchovky, hrnčířskou hlínu, malujeme, vyrábíme z nejrůznějších materiálů, šijeme si táborové oblečení, vše podle toho kde táboříme a jaké je téma celotáborové hry. Ta je právě určuje, co se bude na táboře dít a jí se celý program přizpůsobuje. Třebaže máme dobré táborové vybavení, nemáme bohužel vlastní tábořiště. Naštěstí takových nadšenců jako my je více, takže každý rok nám někdo tábor pronajme. Vybíráme si místa mimo bytovou a rekreační zástavbu, kde nás nikdo neruší a kde ani my nejsme nikomu na obtíž. Na mytí nám stačí voda z potůčku, na pití a vaření ze studánky, dříví na vaření si nasbíráme v lese, na spaní stačí stany, hlavně aby do nich neteklo. Nevadí nám, je-li na táboře elektřina. Není špatné si večer na vyhodnocení dne a přípravu následujícího trochu posvítit. Ale většinou to jde i bez ní. Parta cvičitelů, která se za léta jezdění na tábory vytvořila, si dokáže poradit se vším. I sestry, které obětavě zajišťují zásobování a stravování podlehly romantice čoudících táborových kamen a rády opouští se své domácí kuchyňské laboratoře.
Všichni, kteří se odhodlají opustit na 2 týdny měkké postele, vykachlíčkované koupelny s teplou vodou, televizi i své milované počítače, a dokážou se obejít bez maminčiny péče, jsou odměněni pobytem v čisté přírodě, vůní a teplem táborových ohňů, hvězdnou oblohou, novými zážitky a zkušenostmi. A to není do života málo.
Podklady ke stažení:
 |
Pokyny účastníkům letních táborů |
|
Pokyny účastníkům zimních táborů |