Historie Sokola

Za den vzniku Sokola je považován 16. únor 1862. V tento den se konala v Praze 1. valná schůze Tělocvičné jednoty Pražské, na které se 75 členů nového vlasteneckého spolku přihlásilo k myšlence Dr. Miroslava Tyrše a Jindřicha Fügnera, spojit principy starořecké kalokagathie (harmonie těla a ducha) s vlastenectvím, a prostřednictvím tělesných cvičení povznést český národ po stránce tělesné, duševní i mravní.

Jednota si zvolila do znaku symbol letícího sokola, a podle něj se rychle vžil název Sokol, Sokolové, Sokolství. Prvním starostou by zvolen Jindřich Fugner, Dr Tyrš byl místostarosta a později první náčelník. Cvičení byla zahájena 5. března a počet členů rychle narůstal. Brzy vznikaly nové sokolské jednoty nejen v Čechách a na Moravě, ale i v řadě jiných států, dokonce až v zámoří.

V listopadu 1869 došlo k založení „ženské odnože Sokola“, tělocvičného spolku paní a dívek Pražských. První starostkou se stala spisovatelka Sofie Podlipná, první cvičitelkou Tyršova žákyně Klemeňa Hanušová,

Sokol se stal neodmyslitelnou součástí života české společnosti, a tělocvik zdaleka nebyl jedinou jeho činností. Již od počátku se konaly také výlety do přírody, společenské zábavy, plesy a maškarní Šibřinky. Vznikaly sokolské knihovny, divadelní, hudební a pěvecké soubory, později také sokolská kina. V jednotách vládl duch bratrství, demokracie a humanity. Vyrostla a působila zde řada významných osobností, vrcholových sportovců, mistrů světa i olympijských vítězů. Být sokolem bylo považováno za čest.

Za dobu své existence zažil Sokol nejen vzlety, ale také pády. Totalitními režimy byl několikrát zakázán, rozpuštěn a měl být i zcela zapomenut. Žádné politické moci se však Sokol zničit nepovedlo. Sokolové vždy našly sílu a způsob, jak  bojovat za mravní zásady, ve kterých byli vychováni, za svobodu, za svůj národ.

Důsledkem sokolské výchovy byl významný podíl Sokolů na vzniku československých legií v Rusku, ve Francii a Itálii, zásluhy sokolstva o vznik státu a účast v Národní stráži v roce 1918. Sokol byl oporou první československé republiky a pilířem domácího i zahraničního odboje za 2. světové války. Po únoru 1948 kdy sokolové dali najevo svůj nesouhlas s komunistickým pučem a byli postihováni, vzniklo ústředí čsl. Sokolstva v zahraničí, které udržovalo a chránilo odkaz bratrů zakladatelů.

Na bojištích první světové války, na frontách II. světové války, v nacistických koncentračních táborech a v komunistických věznicích zahynuly tisíce bratří a sester. Přesto byla po každé době nesvobody sokolská organizace vzkříšena k novému životu, což svědčí o síle myšlenek, ze kterých se zrodila. Několik generací sokolů svými činy vytvořilo velkolepé dílo, které nemá ve světě obdobu.

 

Dr. Miroslav Tyrš Jindřich Fügner Klemeňa Hanušová 
 Dr. Miroslav Tyrš Jindřich Fügner Klemeňa Hanušová


Sokolská hesla pronášena při slavnosti rozvinutí praporu Sokola Pražského
Láska k vlasti, Bratrství, Neohroženost, Pravdivost, Svoboda, Svornost, Vytrvalost, Jarost, Lidskost, Ráznost, Střídmost, Čest a sláva.

 

Z myšlenek M. Tyrše:

V zdravém těle zdravý duch.

Tužme se!

Ni zisk, ni slávu.

Jedinec nic, celek vše.

Kde stanutí, tam smrt.

Věčný ruch, věčná nespokojenost.

Tam se svět hne, kam se síla napře.